Jdi na obsah Jdi na menu

Jak získat vybavení

22. 12. 2013

   

Jak získat vybavení

 

Přestěhoval jsem se na Ústředí mimo jiné proto, abych to neměl daleko k rýsovacímu prknu, počítači a svojí kanceláři. Kreativní práce totiž občas vyžaduje okamžitou realizaci nápadů a to se obvykle jinde, než v laboratoři dělat nedá. Spaní vedle kanceláře je taková varianta nošení bílého pláště. Obojí z vás dělá vědce. Nebo proviantního důstojníka.

Ovšem kdybych tušil, že si moje spaní v laboratoři někteří vyloží jako že jsem se vzal nároku na soukromí, tak jsem radši zvolil úmorné dojíždění, nebo zřízení soukromé laboratoře ve služebním bytě. I když by se potom hodně špatně prodával, kdyby se na mojí složce náhodou objevila poznámka "Ztracen při akci". Nebo co se to tam vlastně píše.

Ten večer ke mě vrazil 007 jako by přinejmenším hořelo. Měl jsem sto chutí po něm hodit Skopolaminem, ale to si ten chudák plyšový medvěd nezaslouží.

 

"Potřebuju hodinky, druhou zbraň a další věci. Tady máte seznam."

"Je půl dvanácté."

„Hned."

"V noci."

Bond se ani neusmál. "Hodinky nejdřív."

"Je půl dvanácté v noci. A kromě toho jste všechno vybavení k akci už dostal. Takže se teď obraťte a dejte si odchod. I já potřebuju spát."

"Tohle je speciální věc. Potřebuju to vaše vybavení."

"Kašlu vám na to, když vtrhnete do mého bytu, uprostřed noci a neřeknete ani bú."

"Je to laboratoř."

"Je to můj byt."

"V Ústředí?"

"Je to můj byt a je jedno, kde je. Cedulku na dveřích a zvonek vedle jste přehlédl, co? Takže budu muset zamykat."

"Omlouvám se. Můžete mi tyhle věci dát?"

"Ne." Q se usadil uprostřed postele v tureckém sedu a zadíval se na něj naprosto neústupně. "A ještě jednou ne."

"Proč ne?"

Q si zhluboka povzdechl. Někdy, a zrovna teď, si připadal jako když přednáší žákům zvláštních škol.

"Za prvé, je půl dvanácté v noci. Za druhé, všechno potřebné vybavení už jste obdržel. Za třetí, k nadstandardům potřebujete souhlas M a zkuste ji o to teď jít požádat..."

"Požádala mě osobně, tohle nemůže jít oficiální cestou. A já stejným způsobem žádám vás. Potřebuju to."

"Pak zbývá argument, že je půl dvanácté v noci a já musím spát. Jinak bych mohl něco zvorat a místo ochrany vás ten telefon vyhodí do vzduchu. Aspoň bych měl konečně klid."

"Jistě, ale nemohu přijít jindy, zda dvě hodiny odlétám."

"Kam? O ničem nevím!"

"Nemáte to vědět. Je to záležitost, která je tajná."

"Ale moje vybavení se vám hodí, co?"

"Hodí. Pomůžete mi?"

Nakonec se vyhrabal z postele a v duchu si říkal, že jestli uslyší jedinou poznámku na své pyžamo (bylo mu velké a z flanelu), tak ho vyhodí, i kdyby M měla potom vyhodit jeho.

Nic neslyšel. James si ho jen prohlížel a to tak, až ho to chvílemi až znervózňovalo. Stejně, jako že velké trezory se svým vybavením otevírá v trepkách a v pyžamu. . Bond byl naopak jako vždy v obleku a měl rozhalenku. Kravata se tentokrát nekonala.

"Buďte užitečný," otočil se na něj, protože už ho to začínalo skoro rušit. "Udělejte mi čaj a pokuste se nic nerozbít, jo?"

Jakmile uslyšel vzdalující se kroky, ohrnul si rukávy a zalovil v hlubinách nejpřísněji střežených trezorů MI6. Když už se do toho dal, bylo nejlepší mít to odbyté co nejrychleji.

Bond mezitím uvařil čaj…dokonce našel i nějaké sušenky a marmeládu a to všechno nachystal na malý konferenční stolek v jeho bytě.

"Spokojen?"

"Mrhmll!" ozvalo se od Q, který právě našel své brýle a dál sestavoval jeho nepovolenou a nikým oficiálně neschválenou nadstandardní výbavu.

James si zatím sedl do křesla a odpočíval. Pokojem zněla tichá hudba co našel ve věži a ho to spolu s teplem, tabletkami co si vzal před chvílí a panákem irské, kterým je zapil šířilo po těle příjemnou malátnost.

"Tak to ne!" ozvalo se najednou hlasitě. "Mě jste z postele vytáhl a sám si tu budete klimbat?!" Promptně přeladil na rockové rádio.

"Rock je fajn, nevím co proti němu máte."

"Mám dost věcí proti vašemu spánku v mé laboratoři. Sedíte si na uších, Bonde?"

"Ne, anatomicky to není možné. Bond se v křesle narovnal. "Čaj?"

"Tak si sedíte na vedení," odtušil Q. Jednou rukou hrábl po hrnečku, zatímco tou druhou ještě upravoval nějaké drobnosti. Aby 007 přece jen nevyhodil do vzduchu.

"Nesedím. Nuže? Je to dobrý čaj?"zeptal se tiše.

"Povedlo se vám ho nezkazit," ušklíbl se Q, zatímco se k němu otočil a dál upíjel. Pyžamo na něm plandalo a na stole za ním leželo celé vybavení, komplet.

"Čaj je těžké zkazit. Navíc, chlubil jste se tím, že dokážete zničit tolik vybavení co já..nebo ne? A mimochodem, díky. Až se vrátím, koupím vám večeři."

"Jednou večeří to vážně nespravíte. Ale nemějte obavy, já si tohle noční probuzení vyberu..." Q se znovu ušklíbl. "Kromě toho to prohlášení znělo, že od počítače, v pyžamu a s hrnkem v ruce dokážu nadělat víc škody, než vy v terénu."

"Mohl bych se s vámi vsadit, ale na druhou stranu, máte pravdu, večeře není dost."

Bond k mladíkovi přistoupil velmi blízko a začal si věci strkat do kapes a do sportovní tašky co si přinesl.

"Co by jste chtěl?"

"Zatím nevím, ale buďte ujištěn, že na něco přijdu." Q učinil podvědomý pokus couvnout a dostat tak agenta ze své osobní zóny, ale byl za ním stůl a pak už by takový krok nemohl být učiněn nenápadně. Tak zůstal stát a jen ho ostražitě pozoroval.

Z Jamese byla cítit kolínská a alkohol a cigarety, jemná vůně mýdla a pak on sám. Byl trochu unavený, měl strniště...ale stále Q iritoval.

Ale nepochyboval, že je to vzájemné. Některé věci jsou prostě dané. Jako fakt, že on sám kolem sebe šíří vůni mátového šamponu a čaje s cukrem.

"Už jste skončil, nebo tu ještě hodláte něco obrátit vzhůru nohama?"

"Ne, díky." James se otočil, takže stáli teď přímo u sebe, pak se jemně usmál. Naklonil se k němu a políbil ho.

"Díky."

Q zamrkal.

"Cože?"

"Vrátím se."James se usmál, líbnul ho ještě na tvář, a pak se otočil k odchodu

"007!" zavolal za ním Q, dočista vykolejený. Když se Bond otočil, ještě pořád stál u stolu, měl červená tváře, jen hrneček odložil.

"No?"

"Proč?"

"Co proč?"

"Proč jste to udělal."

"Poděkování?"

"To teda dost zvláštní..."

„Proč? Líbíte se mi."

"Vraťte se a udělejte to znovu."

"Co mám udělat znovu?"

"Políbit mě:"

"Dobře." To už stál James zas u něj a líbal ho. Jednu ruku na jeho zádech, druhou ve vlasech.

"Tohle je rozhodně dobrá odměna," pousmál se Q a objal ho kolem ramen. V tom objetí mu bylo příjemně, James byl proti němu skoro medvěd.

"Za dvě hodiny mi to letí,"zašeptal mu James do ucha, když si ho mladý Q znovu přitáhl do své náruče.

"Hm...vzbudil jste mě."

"A tohle je vaše odměna?"

"Chcete mi snad říct, že jste si to představoval jinak?"

"V první chvíli tu večeři. Sex až po ní."

"Nehodlám vás teď zatáhnout do své postele," usmál se Q zeširoka. "Tam má místo akorát Skopolamin. Ale rozhodně se mi líbí, když mě líbáte."

"Opravdu ne? Vypadá pohodlně."

"Za dvě hodiny vám to letí a ještě jsem nedostal svou večeři. Ani omylem!"

"Dobře."James ho znova políbil a pak prostě Q ani mluvit nemohl. Jestli e něco James naučil, byl to líbat. A teď mu dokázal že to skutečně umí.

"Nebožebychpřecejenzměnilnázor?" vyrazil ze sebe v té maličké vteřině, aby se mohl nadechnout. James se na něj tázavě podíval.

"Ale vy jste byl proti. Vzpomínám si, že slova o večeři padla od vás."

"Půjdu, musím stihnout let." s tím se k němu James nahnul a naposledy ho políbil. Velmi něžně.

"Sbohem."

"Nashledanou," opravil ho Q neochvějným hlasem a založil si ruce na prsou. Vypadal v tu chvíli tak neodolatelně a roztomile, že by nejen zatoužil, aby jeho let byl odložen... Asi tak o dva až tři týdny.

"Nashledanou,"zapakoval James,ale pak už se skutečně otočil k odchodu. Musel spěchat. M na něj spoléhala a on ji nechtěl zklamat.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář