Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tamty elfí věci

 věnováno Luciusi...

původní text z roku 2007:)

 

 

 

Legolas otevřel oči. Zamrkal. Ano, byl v jakési místnosti. Rozhlédl se podruhé a poznal v něm pokoj, který si spolu s Aragornem, Haldirem, Faramirem a Gimlim pronajal v hostinci u Červené sedmy.

Proč vlastně? napadlo ho, ale hned si uvědomil. Déšť, včera pršelo, že by orka nevyhnal a já se cítil trochu mizerně. Na té oslavě Arweniných narozenin, jsem to vážně přehnal. Ještě teď mě bolí hlava..a kdyby jen hlava..celé tělo. Legolas se trochu protáhl a musel konstatovat, že skutečně celé tělo. I svaly, které tak často nepoužíval.

Už nikdy, nikdy se nebudu sázet s Aragornem, že vydržím víc pít. Možná zvládám Gimliho, nebo Faramira, ale duo Aragorn, a jeho fanynka Arwen vážně nejde. Au, au, jeden bolavý elf.

 

Legolas pomalu vstal z postele a v zápětí zamrkal.

„Já spal nahý?!“
Jak se mu paměť začala rozjasňovat, najednou si vzpomínal na žhavé polibky, motýlí křídla v břiše i to jak si ho někdo divoce a přece něžně bral. Pamatoval si, jak ho číši drsné ruce laskaly a jak se on pod nimi svíjel a žádal víc. Líbilo se mu to i když teď měl na kůži pořád ještě otisky zubů, líbilo se mu to. Ztěžka se posadil na postel. Jenže s kým? Že by s Faramirem? Měl pro něj trochu slabost, ale…

Najednou se pokrývka pohnula a zpoza ní se ozvalo temné zamumlání.

Legolas vyskočil jako když do něj střelí.

Pomalu nadzvedl pokrývku a zase ji hodil zpět.

„Potřebuju se napít.“ zamumlal po chvíli.

 

 

 

                                                               Ω

„Legolasi, co ty tu? Tak po ránu?“ Faramir mávl na krčmáře a nechal si přinést korbel piva.

„Čím ses zkazil, tím se naprav, to alespoň říkal můj bratr.“

„Jistě,“Legolas se trochu nejistě usmál a připil mu svým korbelem.

Chvilku seděli vedle sebe a elf hleděl utrápeně před sebe. Trvalo to zhruba hodinu, než se oběvil Aragorn na obědval si také pintu.

„Bré ráno.“ pozdravili oba a Aragorn jim jen kývl na pozdrav.

Zase je chvilku ticho a pak se Aragorn zadíval na Legolase.

„Nildo,já nechtěl ych být nezdvořilý. Ale mohl bys být příště méně hlasitý?

„Hlasitý?“ Legolas v údivu přestal mluvit elfštinou.

„No…ano.“ Aragorn trochu zrudnul. „Víš Arwen pak..no…máme pokoj vedle tvého. A já tě chápu, že…ale opravdu si byl velmi hlasitý příteli.“

„Hlasitý…“

„Hlasitý?“ Faramir pozvedl obočí.

Aragorn se zarazil.

Vy jste nebyli spolu?

„Ne.“ Legolas se zvedl, praštil pohárem o pult a odešel.

„Tak s kým tedy byl?“

„Cože?“Faramir se na něj tázavě zadíval.

„Ale nic…jen Legolas měl zjevně rušnou noc.“

„Chceš říct, že náš slušný elfský princ…měl…návštěvu…?“

„Přesně. A hodně si to užíval. Myslel jsem žes to byl ty.“

„Já?“Faramir se ošil.

„No co jemu se líbíš a oni …bacha, Arwen.“

Faramir i aragorn se vzápětí proměnili v párek naprosto tichých stolovníků.

„Bolí mě hlava, trochu,“řekla tiše Arwen a poručila si víno.

Aragorn ji pohladil po paži a ona se jemně usmála.

Tu chvíli si vybral Gimli, aby sešel dolů.

Aragorn pozvedl obočí. Faramirovi se rozšířili oči a málem se udusil pivem. Arwen dokázala, že je dcerou svého otce. Kývla hlavou a pozvedla obočí.

„Dobré ráno Gimli.“

„Dobré…nevím jestli je dobré,“zabručel trpaslík a poškrábal se na hrudi. Škrábance na hrudí i milostný kousanec na krku byly stále dobře patrné.

 

 

 

                                                               Ω

Legolas seděl na větvi stromu a díval se do dáli. Už se blížil večer ale on se přesto nedokázal postavit pravdě. Spal s ním. Se svým nejlepším přítelem. A co víc! S trpaslíkem!

„Legolasi!“

Elf sedící na větvi sebou trhl. Nejsem tady. Nejsem. Běž pryč!

 

„Legolasi!“

Nic

„Legolas.“

 

„Zase to říkáš špatně!“okřikl ho elf instinktivně a v tu samou chvíli se trpaslík zasmál. „Tak tady jsi. Celý den tě hledám.“

„Běž pryč Gimli.“

„Proč?!“

„Proč?!“Legolas šokovaně dotaz zopakoval.

„Jo proč se mi vyhýbáš..víš potřebuju se tě na něco zeptat. A vůbec, mohl by jsi slézt z toho stromu, když s tebou mluvím.“

Legolas si povzdechl a pak seskočil na zem. Gimli si sedl pod strom a tak si sedl také.

„Víš Legolasi…“

„Ano?“

„Ta noc..“

„Jaká?“

„Dnešní noc elfe!“rozčílil se trpaslík.

„Já to nechtěl!“

„Ha! Ale přiznáváš, žes to byl ty!“ Trpaslík vyskočil a namířil mu prstem do obličeje.

„Ech…no..asi ano.“

„Hm…“

„Hm?“

„Moc si z toho nepamatuju.“

„To je dobře ne?“

Chvilka ticha a prst stále mířící do Legolasovy tváře.

„Není,“řekl pak tiše trpaslík.

Legolas tiše polkl.

„Nepůjdeme se napít?“ zeptal se po chvilce.

„Konečně dobrý nápad…na elfa.“

                 

                                                               Ω

Pivo došlo a tak pili medovinu. A jelikož pokračovali až do ranních hodin do pokoje si museli pomáhat.

Legolas ani nevěděl, kdy se ocitl na lopatkách. Ale když znova ucítil jeho rty na svých a ty drsné dlaně co ho hladily po hrudi a svlékaly z něj tuniku, poddal se jim. A co víc, sám to hlazení oplácel.

A když e trpaslíkovi dlaně sevřely kolem jeho penisu, zaúpěl.

„Prosím!“

„Copak chce můj elf?“ Chraplavý smích a rty, které mu bloudily ve slabinách.

„Prosím…vem si mě.“

„Hm, když tak hezky prosíš.“

Ty fousy ho trochu lechtaly, ale když do něj pak vklouzl první prst namočený v oleji zasténal. Gimli pořád hladil jeho penis a Legolas viděl před očima hvězdy. Další prst a on se vypjal proti té ruce.

„Dělej!“

„Nebuď netrpělivý elf,“zabručel trpaslík a olízl jeho vzrušení.

Legolas se zazmítal.

Třetí prst a pak na chvíli nic.

„Legolasi…“

„Ano, prosím…“

Vstoupil do něj jemně a Legolas zvrátil hlavu. Polibek na hruď. To jak ho zatahal za bradavky. To jak on ovinul nohy kolem jeho beder. A pak splynuli v tanci starém jako sama Arda.

„Gimli!“Legolas vykřikl a kolem něj vybuchlo nebe.

Jeho přítel ho o pár chvil později následoval.

 

 

 

                                                               Ω

„Legolasi?“

„Ano?“ Elf zvedl hlavu od snídaně, nebo spíš oběda.

Faramir se zatvářil trochu jako na mučidlech. Haldir,který si přidržuval jakýsi morký hadr na čele se na lesního elfa zadíval vražedným pohledem. Včera hrál celý den kostky s královskou gardou a u toho zároveň pili. Ráno, když se vzbudil s bolestí hlavy, kterou by si mohl dát patentovat,usoudil, že kostky nechce zase pár staletí vidět. 

Legolas si pod jeho pohledem trochu nervózně poposedl. 

„Víš…no vážně by jste mohli být trošku tišší já se ..já nemohl…“

„Faramire!“

„My lady,“Faramir sklonil hlavu, když zaslechl Arwenin hlas a v něm skrytou výhrůžku.

„Co se stalo?“ chtěl vědět o chvíli později Aragorn, který se zadíval za mizejícím Faramirem, který se rozhodl hledat útočiště před Arwen a jejím „obočím“ jinde.

„Co by?“ pokrčil rameny Legolas.

„Nic se nedělo drahý…jen…tamty elfí věci,“usmála se Večernice na Důmadama.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Archiv

Kalendář
<< červenec / 2018 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 21795
Měsíc: 412
Den: 12