Muraki´s page

 Myslím, že to začalo, když jsem si tu dovolenou vybíral. Bylo pátek a třináctýho k tomu. Sice nejsem Templář, ale měl jsem si dát pozor. A velký. Jenže… jenže to bylo tak zatraceně lákavé. Odlehlé Kanadské hory a pár týdnů bez lidské společnosti. A tak jsem zaplatil tu směšnou částku a jel. Prvních pár dní bylo dokonalých, ale… Ale pak se objevila má Nemesis a Noční můra z Elm Street osobně. Murdoc.

Samozřejmě se mě snažil zabít, i když říkal, že už ne z nenávisti, ale ze sportu. Prý je komické že nejdu zabít. A on prý taky ne… Jo to máme asi jedinou společnou věc. Tedy kromě nenávisti. No a pak se do toho zamotali ti pašeráci…

A no, to je ten důvod, proč tu teď zírám do ústí pistole a přemýšlím, proč jsem byl, kurva, takovej vůl a objednával si výlet v pátek třináctýho.

Díval se na něj, jen tak, jako si slavný lékař měří nového pacienta, královna cizího velvyslance, vědec nový, dosud neprozkoumaný druh. Díval se na něj, hlavu trochu na stranu a usmíval se. Bylo to komické. Prostě ano...

Kolik pokusů absolvoval, aby se ho konečně zbavil a poslal ho do věčných lovišť? Kolik bomb nastražil, vyplácal kulek a stejně mu to nebylo nic platné? A teď najednou... Když si chce po dlouhé době dát konečně oraz, užít si parádní dovolenou a ještě ke všemu za pakatel, na koho nenarazí? Nevěděl jestli se má smát, nebo brečet.

"Macu," protáhl mazlivě a přehodil si zbraň za pravé ruky do levé, aby mu lépe seděla. "Cožpak se tě vážně nikdy, ale nikdy nezbavím? Už ani dovolenou si kvůli tobě pořádně užít nemůžu. Sice jsem chtěl sportovat, ale trochu jinak..." usmál se na něj.

MacGyver ho pozoroval z přivřených víček a snažil se nenápadně posunout nohy tak, aby po něm dokázal skočit. Jenže právě v tom byl ten problém - u pravé měl něco s kotníkem a levou měl docela určitě zlomenou. Takže přeci jen to asi bude jeho poslední rendezvous s Murdocem…

"Sis mohl sportovat jaks chtěl a nechat mě na pokoji. Já si tě nevšímal! To ty jsi zase začal!"

"Macu... Angusi... Copak sis vážně myslel, že se v tvojí přítomnosti dokážu soustředit na něco jiného, než na tebe?" Murdoc to pronášel skoro mazlivým hlasem, jako by snad ani nemluvil s MacGyverem, ale s nějakou dívkou, které se chce co nejvíc vlichotit. "No tak, vážně si to myslíš? Taková příležitost... Nebo spíš tvá velice iritující přítomnost. To už se potom nejde věnovat ničemu jinému. Zcela absorbuješ mojí veškerou pozornost."

"Mohl jsi se zkusit ovládat," navrhl mu MacGyver a zaskřípal zuby nad tím jménem. To Angus nesnášel.

"Děláš jako bys mě neznal," odtušil Murdoc s úsměvem a udělal krok k němu. "Copak já se v tvé přítomnosti dokážu ovládnout? Co když mi tentokrát bude štěstí přát?"

"No tak už ti asi přálo. Takže?"

"No," Murdoc se k němu důvěrně nahnul a rozhodil ruce, jako radní když říká "tak podívejte se pánové". Přičemž odklonil zbraň do takového úhlu, kdy MacGyverovi nemohla být nebezpečná ani omylem. "Co bys řekl?" pokračoval Murdoc s klidem. A nahnul se k němu ještě kousek. Pak ještě zřejmě chtěl něco dodat, ale už to nestihl. Nad hlavami jim totiž znovu práskl výstřel.

MacGyver se instinktivně přikrčil. A pak zalapal po dechu, když ucítil hlaveň Murdocovy pistole u svého spánku. Nesnášel zbraně. Nenáviděl je a nikdy je nepoužíval. Důvod - ten byl ukryt v dětství, kdy se mu postřelil kamarád a pak zemřel… A on si za to dával vinu. Pořád, celý život.

"To snad ani není pravda. Asi se blahem rozplynu..." zapředl nájemný zabiják a ještě kousek mu zavrtal mušku do spánku. "K-O-N-E-Č-N-Ě!" odhláskoval mu potom vítězoslavně a na rtech se mu usadil takový úsměv, který by někdo mohl považovat za blažený, kdyby to bylo v té situaci možné.

"Tak dělej!" vykřikl MacGyver a pak mu chtěl jednu vrazit. Takhle v koncích nebyl už dlouho. V tom jim znovu hvízdla kulka nad hlavami.

"Nepospíchej, já si to chci vychu-" Murdoc nedořekl. V té chvíli totiž zaslechl ten vražedný svist... Jenže bylo pozdě. Příliš pozdě. Ucítil ohromný nápor, jako by mu do ramene narazil rychlík a ztratil balanc. Spadl na MacGyvera a pak... "Pak" si nějak nemohl vybavit. Kromě toho, že má v rameni díru a projíždějí mu tam tudy rychlíky rychlostí sto mil v hodině.

MacGyvera knockoutovala bolest v noze, do níž se mu odražená kulka zaryla a tak, když se střelec ohnul přes skálu, spatřil tam dvě nehybná těla ležící na sobě. Jak Murdoc tak MacGyver o sobě v té chvíli nevěděli.

Spokojeně se ušklíbl a hodil si pušku přes rameno. V kapse mu zašuměla vysílačka. "Příjem? Si, Jorge... Non, ti už mluvit nebudou." A s těmi slovy se ztratil kdesi v lese. Ti už mluvit nebudou. Vyřídil je spolehlivě.

MacGyvera probrala bolest. Bolest jak mu někdo dělá cosi z nohou. Přidušeně zasténal a pak pomalu otevřel oči. Byla tma. Tma… Stiskl rty. Byla mu zima.

"Hej, MacGyvere!" popleskal ho někdo po tváři. A když se nedočkal žádné reakce zkusil to s pobaveným: "Angusi, heeej, vstáváme!" Přičemž mu provizorně stahoval ránu na noze. Něčím, co MacGyver při vší dobré vůli nedokázal určit.

"Murdocu!" zasípal a díval se pořádně. Co tu proboha dělal? A proč mu pomáhal?

"Je to dobrý, je při smyslech," zamumlal si zabiják pro sebe a pak se svezl kousek stranou. Po ruce mu až k zápěstí stékala drobná stužka krve.

"Kurva fix!" zaklel při pohledu na své levé rameno, ve kterém zela docela slušná díra. Ale přitom se tvářil pořád stejně. Jako vždy trochu šíleně a vztekle. Dnes možná o trochu víc vztekle. "Levačka je v hajzlu," zamumlal potom.

"Proč…?" Mac se podíval na svoje nohy a pak se zadíval na Murdoca. On mu je zafixoval! On mu pomohl! Murdoc! To není normální. Ne, do háje ne! A teď… Sakra, jestli tu bude dál krvácet přiláká velké šelmy! A ať už tady žilo cokoliv, on se s tím setkat nechtěl.

"Mám v batohu lékárničku. Pokud jsi všechno nevypotřeboval na moje nohy, mělo by tam být něco i na to rameno," řekl nakonec

"A zavážu si to asi jak?" odsekl zabiják nerudně, čímž nepřímo přiznal, že nějakou tu slabinu asi mít bude. A v tomhle případě to byla pravá ruka... Která byla pro Murdoca nepoužitelná, sice z psychických důvodů, ale nepoužitelná. Přesto se však zdvihl, doštrachal se k MacGyverovu batohu a vytáhl z něj kožené pouzdro. Na jeho nohy všechno vypotřeboval, to měl pravdu. Ale ne tak docela. Vypotřeboval svoji první pomoc.

Pomalu vytáhl pár obvazů, nějakou dezinfekci a bezradně se zadíval na svoje levé rameno. Bylo to v hajzlu, pravačkou se neošetří, ani kdyby stokrát chtěl.

MacGyver pozvedl obočí a pak mu to došlo. "Ty jsi levák!" zašeptal a po chvíli kdy se oba měřili nevraživými pohledy si povzdechl. "Pojď sem, ošetřím ti to…"

A Murdoc kupodivu poslechl. MacGyver mu ránu ošetřil a rameno zafixoval. Murdoc měl jako vždy neuvěřitelné štěstí. Ano, byl to průstřel. A ano jít o pár čísel vedle už by tu bylo o jednoho zabijáka méně.

"Hm..." zahučel místo poděkování a sbalil nepoužité obvazy. Přece jen... Kdoví kdy se budou hodit. "Máš mě v hrsti," poznamenal potom nezúčastněným tónem a sedl si kousek od něj. "Stačí mi vyřadit z provozu levou stranu a jsem v..." najednou nějak neměl chuť to doříct. Spíš se jenom díval, soustředěně, jako pod nějakým mikroskopem a chladně analyzoval situaci, ve které se ocitli. "Tak?" zeptal se po chvíli.

"Tak co?" oplatil mu MacGyver.

"Co budeme dělat?"

Mac se začal usmívat a potom skoro smát. Byli v beznadějné situaci, oba. On nemohl chodit, Murdoc, měl být už zase mrtvý a nebyl. Byli kolem šedesáti mil od nejbližší civilizace vzdušnou čarou… A oficiálně teď byli i mrtví, protože ti překupníci je alespoň za mrtvé naštěstí měli. Takže ani oheň nebude a bylo dost zima. Mac zjistil že se přestal smát. Drkotaly mu zuby a on se víc choulil do sebe. Stejně tak Murdoc, který seděl kousek od něj.

"Měli bychom se odtud dostat. Rychle," řekl po chvíli MacGyver a v duchu si povzdechl: absolutně totiž netušil proč mu pomohl, a hlavně co vedlo Murdoca k tom že ošetřil jeho. Přece ho tu mohl nechat ležet. Jen tak.

"Nepočítej s tím, že tě ponesu!" ohradil se pohotově zabiják a pak se natáhl pro bundu, která ležela kousek od něj. S menšími potížemi si ji oblékl a pak se na něj podíval. "Pravá je jenom vymknutej kotník. Do dvou, tří dnů by to mělo být v pořádku. Levá už je horší. Zlomená holení kost a pár cenťáků nad kolenem průstřel. Naštěstí čistý a mimo tepny..." pronesl potom tiše a zkoumavě ho pozoroval. "Musíme tu vydržet aspoň tři dny, abys byl aspoň schopnej skákat..." dodal nakonec a zachumlal se, jak se do něj dala zima.

Mac kývl hlavou že rozumí a pak se pokusil natáhnout pro svůj batoh. Měl tam ještě jeden svetr a navíc spacák… A už byla opravdu zima. Byly to jen tři metry, ale stejně to mohly být tři tisíce mil. Po prvním se zhroutil… A když se probral z bolestného oparu, zjistil že je mu teplo.

„Cvoku,“ poznamenal Murdoc nezúčastněně a víc se k němu přimáčknul. „A moc sebou nemel, nebo ten spacák bude vejpůl,“ dodal ještě, když se mu MacGyver chtěl vyškubnout. Leželi přitisknutí jeden k druhému ve spacím pytli, kam by se dva lidé teoreticky vejít neměli. Jenže Murdoc byl hubený, jako tyčka a MacGyver taky nebyl žádná vazba…

Tak tam spolu leželi, zahřívali se a každý z nich, nezávisle na tom druhém, přemýšlel o pravdě, kterou jim vtloukali do hlavy na kurzech přežití. Je důležité s někým sdílet tělesné teplo…

Ovšem, pokud by k tomu Mac něco mohl říct, rozhodně ho nechtěl sdílet s chlapem, který se ho už nějaký ten pátek snažil více méně úspěšně-neúspěšně zabít.

Murdoc by se k němu nejradši otočil zády, ale... Ten spacák byl přece jen pro dva příliš těsný. Pokud se nehýbal, byla šance, že to ustojí. Jakmile by se pohnul - bylo by to v háji. Stejně jako jeho levačka. Tak jen zavřel oči a začal v duchu počítat... Což mu mělo pomoct k tomu, aby zapomněl, že ten, kdo ho zahřívá je právě MacGyver.

Jenže - jaké překvapení - mozek se tentokrát počítáním otupit nedal. Murdoc usnul. Ale až po dlouhé, velice dlouhé době, naplněné velice zmatenými úvahami o tom jakou barvu očí ten hajzlík vlastně má.

Zajímalo by mě, kde má vlastní spacák, přemýšlel MacGyver, dlouho potom, co mu Murdoc začal klidně funět do ucha. To teplo nebylo k zahození. Dokonce mu to bylo příjemné, když si odmyslel, kdo je zdrojem toho tepla. Stejně jako, to, že ta ruka přehozená přes jeho bok, stejně nic necítí, protože v ní má Murdoc tak leda kupu bolesti a ne cit. Jenže…

Jenže jak pomalu usínal, musel si přiznat, že kdyby ho tak ten někdo nedržel, v tu chvíli zapomněl jméno i cokoliv ostatního, asi by tu zmrzl. Byli v mrazové kotlině a začínala být skutečně zima.

Najednou ani nevěděl jak usnul… A když se v noci na chvilku probral, už ho ani moc nezarazilo, že má k zádům kohosi přitisknutého… A ten kdosi má jednu nohu mezi těmi jeho. A kdyby ho ty nohy tak nebolely, řekl by, že je to i příjemné. Pak ale znova usnul a bolest mu milosrdně poslala podvědomí do černých hlubin.

Probral se s tím, že ho cosi šimrá do nosu... A šimralo to tak nesnesitelně, že udělal"heéé, héé, hépčí!" a s tím otevřel oči. "MacGyvere..." zamumlal vztekle, protože okamžitě viděl, že má nos v jeho vlasech. To se taky nemůže dát ostříhat? Zdravou rukou si projel svého ježka a pak se podíval na hodinky. Půl osmé ráno... No dobrý bože! A to mají před sebou nejméně tři dny, než se budou moci vůbec hnout z místa. S vrčením se začal soukat ven. To, že MacGyvera objímal kolem pasu a tiskl se k němu celým tělem, připočetl na vrub zimě.

Mac tiše zasténal, když se mu pohnula jeho opora a to teplo, co s o něj opíralo zmizelo. Nohy ho bolely pořád stejně a v puse měl sucho. Když si jazykem přejel vyprahlé rty, došlo mu že má horečku. Sakra! A ještě jednou sakra!, zaklel v duchu, když mu došlo na čí záda se to právě dívá. Murdoc. Jestli… jestli zjistí jak mi je… Klidně si to s tím zachraňováním může rozmyslet!

Murdoc se pomalu vytáhl na mrazivý vzduch a zhluboka se nadechl. Rameno zabolelo, udělalo se mu černo před očima, ale po chvíli to přešlo.

"MacGyvere," otočil se na svého nedobrovolného společníka potom. Když nedostal žádnou odpověď, zhluboka si povzdechl. "Heeej, Angusi... Vnímej mě laskavě!"

"Jo, vnímám… A neříkej mi tak!" zavrčel MacGyver na učet svého, v tento okamžik, zachránce.

"Je to spolehlivý způsob, jak tě přimět k odpovědi," zahučel Murdoc a štrachal se ke svému batohu. "Mimochodem, nevím jak ty, ale já osobně mám zásoby pro jednoho na týden, pro dva tak na tři, čtyři dny, pokud nebudeme moc jíst. Jak je ti?"

"Skvěle, mohl bych hned jít na šampionát plazením vpřed," zahučel MacGyver a pak si Murdoca zkoumavě změřil. "Mám v batohu jídlo na deset dnů… Pro jednoho. A dva litry vody."

"Takže prioritou je voda..." zabručel mu vrah v odpověď a vytáhl nějaký obložený chleba. Chvíli se na něj lítostivě díval a pak mu ho hodil. "Chytej, ty plížením plazením vpřed... Musíš být fit, abychom si potom mohli zahrát." Ušklíbl se.

"Už ti někdo někdy řek, že vůbec nemáš vtipný hlášky?" zeptal se tiše Mac a pak si zkoumavě obložený chleba prohlédl. Co když je otrávený?!

"A už si někdy viděl, aby si někdo trávil vlastní jídlo? Jasně, to je pochoutka, chleba s arzénem, vřele doporučuju!" odsekl Murdoc a sám si jeden vybalil. Pravačkou to šlo těžko, brněl ho loket, ale co měl dělat, když levačka byla mimo provoz.

Mac ho přesto pozoroval a dokud se nezakousl sám do jídla a nespolkl první sousto nezačal jíst. Až teprve po několika okamžicích se začal sám cpát. A že si myslel, že má hlad, ale… Na to mu nebylo moc dobře. Ale přece jen se donutil něco sníst a pak zbytek zase zabalil.

Zabiják ho pozoroval zkoumavým pohledem a když dojedl, beze slova k němu přešel a položil mu ruku na čelo. Málem ucukl, jakoby se spálil.

"To taky nemůžeš říct, že hřeješ víc, jak akumulačky?" podivil se potom.

"Sorry, neptal ses..." hlesl Mac a sledoval ho unaveným a přece ostražitým pohledem. Přes všechno, neměl takovou schopnost regenerace, jako Murdoc.

"Tak aspoň doufám, že máš aspirin. Nevím, kde bych tady sháněl vrby," rozhlédl se kolem, po nehostinné kanadské divočině.

"Něco jo..." řekl Mac a pak se natáhl po flašce s pitím.

"Tomu se říká milá odpověď," zašklebil se vrah a potom mu prohrabal lékárničku. MacGyver dostál své pověsti: vždy připraven. Aspirinů tam byla hromádka a ještě k tomu spousta jiných léků. Vybral mu dva a přešel k němu.

"Na, doufám, že svý lékárničce věříš... Ostatně nemám důvod tě zabít, spíš by to byla čirá blbost, vzhledem..." Podíval se vyčítavě na své levé rameno. "Tak papej!"

"Jo," řekl Mac a prášky poslušně spolykal. Zapil je víc štědrou dávkou vody a pak si s úlevným výdechem lehnul.

Murdoc se pomaličku svezl vedle něj a před očima se mu znovu udělalo černo. "Hele, nenasypal jsi spíš něco ty mě... Včera, do tý rány?" zasípal potom se špetičkou černého humoru, která mu zůstala jako jediná pojistka, aby se nezbláznil. Připadal si, že má místo ruky obnažený nerv, do kterého MacGyver píchá nějakým tím svým šroubováčkem.

"Jistě, že ne. Nejsem přeci blbec," zasténal tiše MacGyver. "A sadista taky ne… Na to tu máš patent ty!"

"Tak proč... To tak bolí?" Murdoc namáhavě oddechoval. Dobře si uvědomoval, že ta otázka je stupidní, ale... No, něco říct musel.

"Protože s tím hejbeš... A protože já nejsem, do háje, doktor, kterej by ti to mohl odborně zašít!" zavrčel v odpověď Mac.

"A víš proč ještě? Protože jsi takový trdlo a musel sis oddělat obě nohy naráz!" odsekl vrah a na čele mu vyvstaly krůpějky potu.

"Počkej, hele, běž si na to něco vzít..." Mac si povzdechl. "Nechceš mi snad namluvit, že u sebe nemáš nic proti bolesti, že ne?"

"Dobrej nápad..." vydechl Murdoc a pomalu se natáhl po svém baťohu. Vylovil odsud nějaké nenápadné pilulky a spolkl rovnou dvě. "Jestli se nebudeš hojit rychle, jsme v hajzlu..." zasípal pak ještě namáhavě a stiskl si poraněné místo. Kdyby měl MacGyver radarové uši, mohl by ještě zaslechnout, jak si pro sebe neslyšně mumlá: "Toho parchanta zabiju!"

Jenže Mac je neměl... Ten teď řešil naprosto jiný problém... A to, že za chvilku bude zahnán asi do velmi prekérní situace. Protože jeho močový měchýř se hlásil o slovo a jemu začínalo být poněkud nepohodlně.

Probral se, když do něj MacGyver šťouchnul. "Co jéééé?" pootevřel jedno oko a otupěle se na něj podíval.

Jenže Mac mlčel, místo toho se snažil dál více méně trochu odplazit z dosahu tábořiště. Přeci jen, on se nebude Murdoca doprošovat! To bylo… ponižující!

"Nechceééš pomoct?" ozval se za ním po chvíli pobavený hlas. Murdoc měl v očích ještě pořád takový prapodivný pohled a vypadal tak částečně jako sjetý...

"Nikdo se tě neptal!" zavrčel Mac a pak se popotáhl dál. Kalhoty měl už špinavé a pomalu skřípal zuby. "Věřím že se bavíš! Ale by mě zajímalo jak to budeš řešit sám!"

"Co? Jak? To je teda vděk... Člověk nabízí pomoc a čeho se mu dostane?" Murdocovi tváří škublo cosi podivného a pak zase zavřel oči.

"Potřebuju na záchod, do háje!"

"NO fajn. A chceš pomoct?" pokračoval Murdoc s blaženým úsměvem vyznavače marihuany. Až teprve teď MacGyverovi docvaklo, že to zřejmě bude těmi prášky.

Chvilku ho pozoroval a pak řekl to osudové: "Jo."

Murdoc se k němu pomalu doplížil po kolenou. "Okukovat tě nebudu, Angie..." uchechtl se potom pubertálně, což se k němu na jednu stranu hodilo, ale na druhou stranu to podporovalo... Dojem cvoka.

"No to se mi ulevilo…" hlesl Mac a pak už najednou cítil, jak mu Murdoc pomohl do jakž takž kleku a podepřel ho zdravou rukou.

"Na malou nebo na velkou?" zeptal se ho tiše a zafuněl mu do vlasů.

"Malou…" hlesl tiše Mac a blahořečil tomu, že je to skutečně tak. S opačnou variantou se nebyl s to srovnat. A pak ho ta pevná paže sevřela víc kolem pasu a přitiskla ho k tělu za ním.

"No tak dělej..."

Mac polkl a s tichým prokletím všech pátků třináctého sjel rukou k opasku.

Murdoc se radši díval kamsi dozadu a snažil se nevnímat činnost, kterou právě Mac prováděl. Přitom si snažil broukat jakousi písničku, ale to se omezovalo na něco velice podobného předení... Což v dané situaci nepůsobilo právě vhodně. Naštěstí pro něj si Mac uvědomoval, cože to spolykal. A Murdoc si užíval toho blaženě slintavého pocitu, kdy si mohl recitovat "mám rameno v hajzlu, ale vznáááášííííím seee!"

Mac si oddechl když se konečně zase upravil a mohl se otočit na Murdoca s tím, že mu zase může pomoct do jejich ležení... Jejich, na to slovo si zajímavě rychle přivykl. I na to, že je Murdoc zjevně v rauši. Otočil se po něm a vzápětí se jeho pohled střetl s tím jeho, zjevně spokojeným.

"Ehm…"

"Uužž jsi hotov?" usmál se na něj zabiják jak včelička na první jarní květinku. Pak mu pomohl zpátky do tábořiště a jakmile ho uložil, padl vedle něj a sáhl po té krabičce s prášky.

"Co to jíš za svinstvo?" zeptal se tiše Mac.

"Jaký svinstvo?" loupl po něm Murdoc nevraživě okem. "Tyhle prášky povýšily na mojí osobní modlu... Jinak se to jmenuje Z-e-l-d-a-i-r," odhláskoval namáhavě. Potom vylovil příbalový leták.

"Kurnik... Já na to nějak nevidím..." přiblížil si ho až těsně k očím.

"Nevidíš, protože sis toho vzal moc," konstatoval s jistou škodolibostí Mac a ušklíbl se.

"Tááák miii too přéééčtiíííí," usmál se na něj blaženě a hodil mu leták na klín.

"Jeden, na dospělého, ne víc… Až dva za 24 hodin… Seš předávkovenej, koumáku."

"Álééé vůůůbec miii tooo neváááádíííí," protáhl Murdoc a následně s blaženým úsměvem vytuhl a usnul jako špalek.

"Tak to ti závidím," řekl tiše Mac a opřel se o skalní stěnu. Byli tu schovaní a on by taky unavený. A tak udělal to nejrozumnější co mohl, pokusil se taky usnout.

Jenže v tu chvíli ztuhnul. Murdoc se totiž ve spánku převalil, hmátl do prázdna jako krtek a najednou mu zčistajasna položil ruku kolem pasu a přitulil se k němu, jako děcko k plyšovému medvídkovi.

Mac se ho snažil v první chvíli odvalit, ale když po půlhodině boje zjistil, že se ho prostě nezbaví, nechal to tak… A pak únavou usnul.

"Nedívej se na mě tak!" Murdoc se držel jednou rukou za hlavu a přál si nebýt. Kocovina byla proti tomuhle procházka růžovým sadem. "Prostě jsem to s těma práškama trochu přehnal, no... Bolelo to přímo kurevsky!"

"Já ti to věřím," řekl po chvíli uvažování MacGyver. Jenže, co byl jiný problém, Murdoc se ho tak držel, že v noci oba dva málem zmrzli… Kdyby si ho nepřitáhl blíž a zase nespali pod jedním spacákem a se svetrem za Macovými zády.

"Fajn. A jak ti je? Co ta pravá noha? Myslíš, že budeme moct zejtra vyrazit? Nelíbí se mi na tomhle místě..." rozhlédl se kolem a mimoděk mu přitáhl svetr blíž k tělu. Ale tak nějak... Jinak.

„Lepší," řekl tiše Mac a pak se otřepal. "Je zima, nemyslíš?" Ten zvláštně jemný dotyk mu byl příjemný. Ani nevěděl proč, ale… K čertu, proč to musel být právě Murdoc!

"No právě, že je zima..." odtušil Murdoc a zatvářil se kysele. Zeldair už dávno přestal účinkovat, dávno se vrátily bolesti zraněného ramene a... A vůbec to celé vypadalo značně beznadějně. Uváznout v divočině s průstřelem a MacGyverem, to zrovna nebyla jeho představa ideální dovolené.

"Říká se mi to strašně, ale co se najíst a zase zalízt do spacáku?" zeptal se po chvíli MacGyver racionálně

"Co je špatnýho na základních potřebách lidskýho těla?" podivil se Murdoc a podal mu jeho nedojedenou půlku z minulého dne. Sám si vytáhl další a nevraživě se na něj zadíval. Pak ho vrátil zpátky. "Nějak nemám hlad..." vysvětlil potom, když se na něj Mac tázavě zadíval. Ale po chvíli svojí pozornost zaměřil spíš na láhev s vodou.

"Není jí moc," poznamenal ledově vrah, když zaregistroval jeho pohled. "Zítra už to bude akutní..."

"Kdybys měl vlastní flašku s vodou nemuselo to být akutní..."

"Kdybych ji při honičce s tebou neztratil…" opravil ho Murdoc a pak se napil a podal láhev Macovi.

"Měl bys jíst," zopakoval včerejší Murdocovu větu Mac a pak se na něj zkoumavě zadíval. "Co se stane, když si vezmeš půlku toho prášku?"

"Budu na tebe milej," odtušil Murdoc a vyčítavě se na něj podíval, jak jí. "Ty se máš," povzdechl si potom. "Mě se obrací žaludek naruby, jen na to pomyslím..." A další vyčítavý pohled patřil Zeldairu, který na něj rozverně pomrkával z batohu. Nakonec to vzdal, zabalil jak jídlo, tak prášky a přisunul se k MacGyverovi blíž.

"Pocem," zašeptal potom a pomohl mu do spacáku, kam si za ním vzápětí vlezl sám. "Když zejtra nebudeš ještě schopnej chodit, půjdu se podívat jestli tady někde není aspoň potok, nebo tak něco..."

"Neříkej, že mě tady nenecháš… A sám zmizíš. Zvládl bys to i beze mě," řekl s absolutní upřímností MacGyver a přitiskl se k němu blíž. Už si na to zvykl. Na to že oba leželi pod jedním spacákem a teď se on sám opíral o Murdocovo zdravé rameno.

"Nerad to říkám," uchechtl se vrah. "Ale jsem na tobě částečně závislý. Možná bych to zvládl, ale s největší pravděpodobností ne. Potřebuju tvý ruce, když jsou ty moje z padesáti procent nepoužitelný... A navíc... Když tě tu nechám - zabije tě příroda. Což by mě tedy trápilo..."

"Ach, jak pochopitelné. To bys byl pak bez zásluh…" řekl Mac a pak jen tiše seděli a odpočívali. Potřebovali to. Jenže odpoledne přišla bouřka.

"Jak milá umí být příroda v kanadských horách," zakřičel Murdoc, aby přehlušil hukot provazců vody, které mu stékaly za krk a máčely ho na kůži. Přitom, snad o tom ani sám nevěděl, se nad MacGyverem skláněl v takovém úhlu, aby ho před deštěm co nejvíce chránil. Z oblohy sjel blesk a hned na to práskl hrom.

"Hele, kouzelníku! Nemáš v batohu nějakou zázračnost? Já plánoval spát pod širákem, ale i kdybych měl stan, s jednou rukou ho nepostavím ani omylem!"

„Celta, někde by tam měla být celta. Stan sebou taky nemám..." zašeptal Mac a pak se zamračil. Celtu ztratil při útěku před Murdocem. "Nemám, ztratil jsem ji, když jsem zdrhal. Ale měl by tam být pytel, igelitový. Dost velký, stačí rozříznout a udělat provizorní přístřešek…“

"Fajn!" Murdoc se zdvihl a natáhl se po jeho batohu. Práce to byla vražedná, nevděčná a perná, ale nakonec přeci jen splácal, cosi, čemu se při dobré vůli dalo říkat přístřešek. Mac sice měl své pochybnosti o trvanlivosti tohohle Murdocova díla, ale protože při tom neustále lilo, byl rád, že stvořil aspoň něco.

"Snad na to nebudeme odkázáni dlouho," zahučel, když se k mokrý jak myš vsoukal dovnitř a ulehčeně sebou plácl na vlhkou zem. "Nevěřím, že to vydrží... Ale pár hodin snad. Co nohy?"

"Necítím je…" řekl popravdě po chvíli Mac, který to s nemalou hrůzou zjistil… a zatraceně netušil, co to může znamenat.

"Cože?" vydechl Murdoc a tentokrát... Tentokrát a poprvé v životě, co si MacGyver pamatoval se mu v očích mihlo cosi, co by snad mohl být i… strach. Bleskově se přesunul k jeho spodní části, pokud se dalo tak nazvat. "Když... štípnu tě," rozhodl bleskově, vyhrnul mu nohavici a štípl ho, až mu rázem naskočila modřina.

Mac zavrtěl hlavou. Nic, a to ho děsilo víc než Murdoca. Že by… Už se nikdy nemusel postavit na nohy. No tak, Macu, hochu, neblbni!

"Dobře, vím ještě o jednom triku..." Murdoc mu zul pravou botu a sundal i ponožku. Pak ho polechtal na nahém chodidle. A Macovy prsty... se pohnuly.

"Doufej, že je to jenom podchlazení," konstatoval vrah potom, když ho s menšími potížemi obouval. "Jakmile tohle přestane fungovat, tak přestane taky veškerá sranda."

"Já vím, ale… I když je to podchlazení… Do háje! Potřebuju se zahřát, jinak se zítra nepostavím."

"Zahřál bych tě, ale pochybuju, že v tomhle..." vyčítavě se podíval na svoje mokré oblečení a taky na igelit, který se prohýbal pod neustálým náporem vody. "Jestli to co nejdřív nepřestane, tak budeme v opravdovém průšvihu... Jako myši, co spadnou do kanálu." Murdoc docela nepatrně zadrkotal zuby.

"Jo, drkotaj ti zuby... A co rameno?“ zeptal se Mac ani pořádně nevěděl proč. Možná… Že Murdoc byl také neobvykle starostlivý.

"Pořád to kurevsky bolí. A... Necítím prsty. Už dva dny."

"Ruku… Podej mi ji," řekne tiše Mac a když mu ji podá opatrně se ji dotkne a začne pomalu masírovat prsty. "Budu toho litovat… Až na mě zase budeš mířit," dodá po chvíli tiše, kdy postiženou končetinu různě masíruje a postupuje směrem k ráně. "Moc litovat…"

"Dyť to nemusíš dělat. A až se tě přátelé budou ptát, jak mě zlikvidovat, můžeš jim dát přesný tipy," odtušil Murdoc chraplavě a lehl si k němu. Pak tiše zaúpěl, jak mu v ruce začala znovu proudit krev.

"Nemusím. Jo, fakt jsem asi blbec," řekl Mac, ale pokračoval v práci. Jsi vůl, vůl, vůl, znělo mu v hlavě. Zachráníš ho a on zase bude zabíjet. Jo! Tak co ho v tom nechat? No, on mě v tom taky nenechává… zatím. Ano, zatím. Zatím se mu hodíš! Zatím!

"Tak toho nech," vyškubl se mu Murdoc najednou a s námahou připažil. "Nech toho, abys pak neměl výčitky svědomí, žes pomoh zabijákovi."

"Odkdy tě zajímají moje výčitky, ale prosím, když už s ní nechceš třeba nikdy pohnout?!"

"No, konečně by ses mě aspoň zbavil, když budu mimo provoz," zavrčel Murdoc, ale potom poslušně a více méně samovolně vrátil ruku tam, kde ji měl předtím, aby na ni Mac pořádně dosáhl.

Ještě pořád lilo jako z konve, občas někde práskl hrom... Přesto to vypadalo, že se to peklo snad chýlí ke konci. Za což byl Murdoc upřímně rád. Mokré šaty na něm valem stydly a nebyl to dvakrát příjemný pocit.

Jenže to co mu dělal Mac s rukou bylo taky dílem protivné, ale na druhou stranu: MacGyver byl čestný chlap. A pokud, pokud on mu spraví ruku, bude mu on, Murdoc dlužníkem. Což znamená, že by se mu pak, až vyřídí to uschnutí věcí, mohl pokusit pomoci s těma nohama.

"Možná..." podotkl najednou, jen tak zčistajasna a podíval se nahoru, Macovi do očí. "Možná bych věděl, jak ti spravit ten kotník. Pokud tedy sneseš trochu té bolesti... Auu!" vyjekl, když MacGyver přitlačil na jedno místo. Ale pozitivum to mělo. Začínal zase cítit, že nějakou ruku vůbec má.

"Myslím, že od tebe jsem toho snesl už celkem dost. Jo vydržím to, tedy pokud, mi ho nebudeš chtít uříznout," zažertoval MacGyver

"Uříznout ne, srovnat," pronesl Murdoc smrtelně vážně. "A to hned," dodal potom. "Abys zítra mohl chodit, teda skákat...." zašklebil se a sedl si na paty. Znovu mu zul botu a stiskl jeho kotník mezi koleny. "Bude to vážně bolet... Jsi si jistej?" zeptal se ale potom s nebývalou pozorností.

"Jsem. Vlastně nevím, proč jsi to neuděla-…" Mac vyhekl bolestí a stiskl rty. Murdoc mu zrovna začal spravovat kotník.

"Tak jo..." pokrčil rameny a chytil ho pevně za nárt. A pak táhl... Když jeho ucho zaslechlo to sotva postřehnutelné zakřupání, spokojeně se usmál. Nakonec mu s nohou prudce trhnul a srovnal ji tak do správné podoby. Tentokrát to křuplo nahlas, jak se všechny kosti sešly a srovnaly na svá místa.

MacGyver zaryl prsty do země a svaly na krku se mu napjaly, ale ani necekl. A když mu nohu pak Murdoc stahoval obvazem, mlčel. Už toho měl dost, ale… To nevysvětlovalo ten příjemný pocit, který se dostavil, když mu Murdoc přejel prsty a dlaněmi po noze, aby do ní dostal cit. Nebolelo to, jen… Bylo to tak zvláštní a… Až moc příjemné. A když se dostal na zatuhlý čtyřhlavý sval na stehně, málem slastně zasténal. Jo! To bylo ono!

"Vypadáš jak kočka, co právě sežrala smetanu a ne jako člověk, kterej si protrpěl muka," podotkl vrah a na sval trochu víc přitlačil, čímž z Maca vyloudil příslušné rozkošnické zabručení.

"Už jí zase cejtíš?" zeptal se potom a znova mu letmo prohmatal svaly. To že je to svým způsobem... vzrušující?... vynechal. Protože na druhou stranu v tom byla i jistá dávka perverznosti. Protože v jeho představách MacGyver figuroval převážně mrtvý... A být vzrušený z mrtvoly? Problémem je, zahovořilo k němu náhle jeho svědomí, že tady je živý až moc.

Mac tiše zasténal, jak mu ty ruce přejely příliš blízko rozkroku a pak se kousl do rtů. Ježíši Kriste! To je Murdoc, kdo tě tu masíruje! Macu, blbče! Prosím tě, to už jsi tak zoufalej či co? Jo, odpovědělo s klidem svědomí. Protože nemáš na vztahy čas. Proto jsi v háji… z něj. A když se Murdoc opatrně dotkl druhé nohy a kupodivu jemně vháněl do ztuhlých svalů cit, Mac raději zavřel oči a hlavu zvrátil na bok. Necítit… Jau! Bolí to… ale zároveň… to chci!

Murdoc mu přitlačil na zdravější nohu a opatrně ji ohnul v koleni. MacGyver měl před očima hvězdičky… ale ne bolesti.

"Hele, zapoj se taky trochu," houkl na něj a přitlačil na vazy v podkolenní jamce. Dobře si uvědomoval, že kdyby je někdo viděl, tak by si asi pomyslel své, ale bylo mu to v té chvíli srdečně jedno. On potřeboval MacGyvera postavit na nohy. Tedy nohu a dostat se odsud. Potřeboval se usušit, potřeboval se vyspat... Potřeboval všechno možné jen ne... Myšlenky na sex v téhle chvíli opravdu nepotřeboval. A myšlenky na sex s tím... S tím hajzlíkem střapatým už vůbec ne!

Znovu mu zacvičil s nohou a pak ji opatrně pustil na zem a svezl se vedle něj. "Dál už se protahuj sám. Já jsem dneska mrtvej muž..."

"Hmmm…“ Mac se začal opatrně protahovat a pak cvičit s rukama i nohama. Ale potom co s ním dělal on se mu ani moc nechtělo. Chtělo se mu… No, úplně jiné věci než by chtěl. Déšť pomalu ustal a zase se smrákalo.

"V noci bude zima," řekl tiše Mac a podíval se na Murdoca, který seděl u stěny, schoulený pod jakž takž suchým spacákem. Nakonec si povzdechl, když zjistil, že spí a přitiskl se k němu. Usnul skoro hned. Tedy, hned jak se mu okolo pasu ovinula známá paže. Kdo by je tak v noci viděl, myslel by si, že jsou nejlepší přátelé… A ne vrah a jeho… kořist?

--------- 

Pár odkazů k Macovi, aneb: kde jsme čerpali inspiraci:-)

První, druhý, třetí... Je toho moc:))